Od zítřka

A vy nic, jen to věčné OD ZÍTŘKA. Ve světě se k tomu už vžil i specifický název prokrastinace. Tu se můžete snažit překonat 3 způsoby.

Naoko

Z vnějšku – vymyslíte si způsoby, jak zamezit prokrastinujícím činnostem.
Vědomě nepůjdete prolétnout sociální sítě, nezapnete telku ani nepůjdete (s očišťujícím svědomím) uklízet nebo dělat jiné činnosti, které za normálních
okolností také neděláte rádi.

Do samé hloubky

Dál můžete jít cestou osobního rozvoje. Který je z dlouhodobého hlediska nejefektivnější. Rozplétat příčiny a vzorce svého chování. Zkoušet metody, které vám zkvalitní i další oblasti života. Záleží ale na vašem nastavení, na výchozí pozici i rozhodnutí s tím skoncovat nějak zásadněji.

V procesu učení

Do třetice je cesta, nebo spíše úkrok kamsi stranou – udělat si v procesu učení takové podmínky, abyste se v něčem takovém vůbec
neocitli. A paradoxně zde můžeme situaci s emocemi otočit v náš prospěch.

Je potřeba je začlenit do studia. Zplastičtět celý proces. Oživit ho. Vdechnout tam aktivizující proudění.

Má to mnoho podob a já na tom zakládám svůj přístup ve výuce a poskládala jsem si ho do konceptu Jazyk srdcem. Kromě konkrétních cvičení je potřeba vnímat příběh konkrétního studenta. Jaký má cíl, jaké věci ho baví, z jakých podmínek přichází, jakou má motivaci, kde má své silné stránky.

Pro učitele to znamená poznávat nikoli popisným způsobem. Učitel by se měl nechat vtáhnout a chvílemi jako by kráčet vedle nebo spolu s ním. Přistoupit na jeho tempo a potřeby a našroubovat to na věci základní.

Při samostudiu to hodně souvisí s tzv. individuálním učebním stylem. Vyžaduje to určitou ochotu studenta hledat a experimentovat s tím, co mu pomáhá a co mu vyhovuje. A umět se rozloučit i s tím, co
pro něho není.

Věřím, že emoce nejsou téměř nikdy zlým pánem ani jen hodným sluhou, ale naší bytostnou součástí, jejichž potenciálu se dá využít jen tím nejlepším způsobem, bude-li u toho zapojeno srdce.

Co se nám to děje při učení?

Osvojování čehokoliv se děje za pomocí obou stran mozku – levé hemisféry, tedy racionální části i pravé, té citové.

Rozum

Když zapojujeme nebo výrazněji upřednostňujeme jen jednu, je to mnohdy limitující. V případě pragmatického rozumu si dobře memorujeme, sbíráme automatismy, je nám dobře v drilu a v postřehu.

Ale nedejbože, když se přichomýtne nějaká nevyžádaná emoční překážka. Přísný učitel, časový pres, draví spolužáci. Spustí se stresová reakce a mozek v úsporném režimu nic nepřijímá. A projeví se to třeba tím, že ne a ne tu učebnici otevřít, na kurz už nepůjdeme…

Zároveň nám ale tato část sama o sobě pomáhá k vůli věci dokončit a být systematičtější.

Emoce

Ani emoce nám ale nemusí vše jen komplikovat. Naopak v procesu učení nám otevírají motivaci a hlad po informacích. Skrze zařazení prožitků, a zapojením emočních obsahů, třeba formou hry nebo simulace situace „jako ze života,“ si posilujeme vnitřní motivaci.

Kdybychom si však jenom hráli, může to, i z mé vlastní zkušenosti, žáky přicházející z klasického školního prostředí znervózňovat, a také působit kontraproduktivně a nekoncepčně. Pokud jste například v cizí zemi bez slovníku či překladače a stále nevíte, co určitá fráze znamená, máte jen přibližný pocit významu a může vám to zpočátku přinést i nějaké komunikační nedorozumění.

Jak s tím naložit v náš prospěch?

Velmi se mi osvědčilo při výuce neustálé propojování obou těchto složek, byť to vždy vypadá jako zkrat jednoho nebo druhého.

Když například učím své cizojazyčné žáky čísla v češtině, začneme běžně seznámením s čísly samotnými i pravidly, jak se tvoří. Oni se to naučí, dělají cvičení, používají to v různých kontextech a začínají mít pocit, že to dobře ovládají.

Ale pak je vystavím reálné situaci. Buď úplně reálné – jdeme nakoupit do skutečného obchodu, a nebo si v učebně hrajeme na aukci a „dražíme“ různé předměty vystříhané z letáků. Ti soutěživější, kdy se opravdově vžijí do cvičné burzy, začnou v tu chvíli chybovat. A to je to nejlepší, co se mohlo stát. Tam se otvírají jiné vrstvě, která je hlouběji a kde je velká šance zasadit tu nejtrvalejší novou dovednost. Přesně na tom rozhraní.

Je to podobné jako by vás uprostřed noci v cizí zemi někdo vzbudil a vy měli promluvit nově naučeným jazykem, pravděpodobně najedete na bazální, rodný jazyk a pošlete svého rušitele pryč tak, jak vám vaše „mluvidla“ narostla 😊

Ideálně byste měli reagovat v nové řeči a říká se, že jste v jazyce doma, když se vám v něm zdají i sny :-).

Proto jsem postupně vytvořila systém výuky jazyka (nebo vlastně čehokoliv) Jazyk srdcem, který propojuje hlavu s tělem, rozum a emoce jako v pověstné jing-jang monádě.

Vidím to po osobních zkušenostech jako nejefektivnější přístup, který dokáže být zároveň hravý i smysluplný už ve svém procesu.