O mně
Pobyt ve tmě? Anebo ve světle?
Ale začněme od začátku…
Jsem původní profesí učitelka. Byl to můj sen od první třídy. V mnohém dával mému životu smysl. Také výkon samotné profese mi poskytl řadu příležitostí uplatnit své schopnosti a zájmy.
Veřejně mluvit a efektivně formulovat myšlenky. Tvořivě přistupovat k úkolům. Ale hlavně přinášela možnost pozorovat (a někdy i spoluprožívat) lidské příběhy. Škola je také skvělým trenažérem pro vzájemnou komunikaci a sociální učení.
Zajímala mě psychologie
K tomu všemu na pozadí běžel můj největší zájem – o psychologii, seberozvoj a jakési duchovno. Postupně jsem si musela přiznat, že uvnitř mne samé si žádá stále větší místo a že oproti očekávání nebude pro něj v pedagogické práci na státní škole bůhvíjaký prostor. Stále zde převažuje ze setrvačnosti tlak na výkon, soutěživost a rychlost.
Využila jsem vnitřní krize a vystoupila ze systému.
Dlouho jsem se hledala. Zvyk je železná košile a tomuto cíli jsem věnovala celý svůj dosavadní život. Také jsem opouštěla něco, co už v mnohém pro mě dobré bylo. Jak tedy najít něco podobného, a přeci jiného?
Dlouho jsem nemohla na nic přijít
Nemohla jsem na můj vkus (i svého okolí) dlouho na nic přijít. Když jsem nabídla Vesmíru své služby, přišla nabídka na výuku češtiny pro cizince. S pokorou jsem ji přijala a i tam jsem zažívala osobní příběhy, ale to nebylo samotným jádrem této práce. I když třeba své prekoučovské začátky by se určitě daly dohledat už i tam.
Poslání
Celou dobu jsem měla pocit, že to, co je mé „poslání“, je blízko i daleko zároveň. Že už ho znám, ale z nějakého důvodu tu není. Zajímavým nástrojem byl v té době nově poznaný koučink. Přinesl mi do života orientaci na budoucnost, strukturu a pozitivní psychologii.
Transformace díky krizi
Pak mi o Vánocích zemřeli oba rodiče. Když odhlédnu od ztráty, bylo to hluboce transformativní období.
Následovalo vnitřní dospění, které doprovázela obrovská naléhavá potřeba opečovat sebe a své vnitřní dítě, aby tomu tak mohlo skutečně být na pevných základech.
Na volné noze
Nedávalo to racionální smysl, ale nedalo se nic dělat. Ve 42 letech a na volné noze. Tam mi bylo doporučeno, abych si vyhradila čas na sebe sama a vyčistila zásadní limitující vzorce z dětství, a to velmi nestandartním pobytem u moře, což se ukázalo jako protějšek (k zdánlivě temnějšímu) pobytu ve tmě.
Cesta za světlem
Poslechla jsem a ve světle blízko rovníku si připustila různé bubáky, prožila je a propustila. Získala jsem prožitek své vlastní rovnováhy, kterou si umíme nejpevněji vytvořit jen my sami.
Čekárna na vysněný život
Po návratu a po krátkém propadu svitlo tentokrát mně. Já přeci vím, co mě baví. Já i tuším, co bych mohla přinést druhým. Ale já se nesmírně podceňuju a mám obrovský strach, že neuspěji. Klasický ,,nejsemdostdobrakismus“. Uvízla jsem ve věčných přípravách na vysněný život.
Ale proč čekat?
Proč se brát vážně? Proč se víc bát něco udělat špatně než být naštvaná, že jsem se o nic nepokusila?
A taky jsem se díky malování u moře naučila, že se při procesu učení prostě učíme. Že nemusím ustrnout na faktu politého a nepovedeného obrázku ze třetí třídy a zároveň čekat, že zahřmí a snese se ke mně poselství jako Mojžíšovi, aby to celé napravilo.
Začít
Mnohem reálnější je vyjít na cestu a začít tvořit. Z radosti tvoření. A přitom vzlétnout a zase klidně přistát, třeba na pusu. Proces hojení v pokoře a radosti je totiž velmi milosrdný. Navíc v dalším manévru nejspíše budeme úspěšnější.
Zjistila jsem, že všechno je to totiž proud. A ten dokáže prostoupit jakoukoliv činnost. Že se s láskou a nadšením dá vařit, uklízet i třídit dokumenty. Když to přijmete, brzy vás to navede k ještě lepším činnostem. Takže najednou píšu, zdobím domov, přednáším, vidím souvislosti.
Ano, dědeček říkal, že jsem nápaditá, ale já tomu teprve teď dovoluji, aby to něco mnou procházelo. Vedle toho jsem velmi jemná a rozeznávám ve všem detaily a nuance, které často lidé přehlíží. To je možná něco, co charakterizuje přímo mě. Když jsem to propojila, to vše mi pomáhá při koučinku a poradenství v oblastech sebehodnoty, zdravých vztahů i těla.