Co se nám to děje při učení?

Osvojování čehokoliv se děje za pomocí obou stran mozku – levé hemisféry, tedy racionální části i pravé, té citové.

Rozum

Když zapojujeme nebo výrazněji upřednostňujeme jen jednu, je to mnohdy limitující. V případě pragmatického rozumu si dobře memorujeme, sbíráme automatismy, je nám dobře v drilu a v postřehu.

Ale nedejbože, když se přichomýtne nějaká nevyžádaná emoční překážka. Přísný učitel, časový pres, draví spolužáci. Spustí se stresová reakce a mozek v úsporném režimu nic nepřijímá. A projeví se to třeba tím, že ne a ne tu učebnici otevřít, na kurz už nepůjdeme…

Zároveň nám ale tato část sama o sobě pomáhá k vůli věci dokončit a být systematičtější.

Emoce

Ani emoce nám ale nemusí vše jen komplikovat. Naopak v procesu učení nám otevírají motivaci a hlad po informacích. Skrze zařazení prožitků, a zapojením emočních obsahů, třeba formou hry nebo simulace situace „jako ze života,“ si posilujeme vnitřní motivaci.

Kdybychom si však jenom hráli, může to, i z mé vlastní zkušenosti, žáky přicházející z klasického školního prostředí znervózňovat, a také působit kontraproduktivně a nekoncepčně. Pokud jste například v cizí zemi bez slovníku či překladače a stále nevíte, co určitá fráze znamená, máte jen přibližný pocit významu a může vám to zpočátku přinést i nějaké komunikační nedorozumění.

Jak s tím naložit v náš prospěch?

Velmi se mi osvědčilo při výuce neustálé propojování obou těchto složek, byť to vždy vypadá jako zkrat jednoho nebo druhého.

Když například učím své cizojazyčné žáky čísla v češtině, začneme běžně seznámením s čísly samotnými i pravidly, jak se tvoří. Oni se to naučí, dělají cvičení, používají to v různých kontextech a začínají mít pocit, že to dobře ovládají.

Ale pak je vystavím reálné situaci. Buď úplně reálné – jdeme nakoupit do skutečného obchodu, a nebo si v učebně hrajeme na aukci a „dražíme“ různé předměty vystříhané z letáků. Ti soutěživější, kdy se opravdově vžijí do cvičné burzy, začnou v tu chvíli chybovat. A to je to nejlepší, co se mohlo stát. Tam se otvírají jiné vrstvě, která je hlouběji a kde je velká šance zasadit tu nejtrvalejší novou dovednost. Přesně na tom rozhraní.

Je to podobné jako by vás uprostřed noci v cizí zemi někdo vzbudil a vy měli promluvit nově naučeným jazykem, pravděpodobně najedete na bazální, rodný jazyk a pošlete svého rušitele pryč tak, jak vám vaše „mluvidla“ narostla 😊

Ideálně byste měli reagovat v nové řeči a říká se, že jste v jazyce doma, když se vám v něm zdají i sny :-).

Proto jsem postupně vytvořila systém výuky jazyka (nebo vlastně čehokoliv) Jazyk srdcem, který propojuje hlavu s tělem, rozum a emoce jako v pověstné jing-jang monádě.

 

Vidím to po osobních zkušenostech jako nejefektivnější přístup, který dokáže být zároveň hravý i smysluplný už ve svém procesu.