Od zítřka
A vy nic, jen to věčné OD ZÍTŘKA. Ve světě se k tomu už vžil i specifický název prokrastinace. Tu se můžete snažit překonat 3 způsoby.
Naoko
Z vnějšku – vymyslíte si způsoby, jak zamezit prokrastinujícím činnostem.
Vědomě nepůjdete prolétnout sociální sítě, nezapnete telku ani nepůjdete (s očišťujícím svědomím) uklízet nebo dělat jiné činnosti, které za normálních
okolností také neděláte rádi.
Do samé hloubky
Dál můžete jít cestou osobního rozvoje. Který je z dlouhodobého hlediska nejefektivnější. Rozplétat příčiny a vzorce svého chování. Zkoušet metody, které vám zkvalitní i další oblasti života. Záleží ale na vašem nastavení, na výchozí pozici i rozhodnutí s tím skoncovat nějak zásadněji.
V procesu učení
Do třetice je cesta, nebo spíše úkrok kamsi stranou – udělat si v procesu učení takové podmínky, abyste se v něčem takovém vůbec
neocitli. A paradoxně zde můžeme situaci s emocemi otočit v náš prospěch.
Je potřeba je začlenit do studia. Zplastičtět celý proces. Oživit ho. Vdechnout tam aktivizující proudění.
Má to mnoho podob a já na tom zakládám svůj přístup ve výuce a poskládala jsem si ho do konceptu Jazyk srdcem. Kromě konkrétních cvičení je potřeba vnímat příběh konkrétního studenta. Jaký má cíl, jaké věci ho baví, z jakých podmínek přichází, jakou má motivaci, kde má své silné stránky.
Pro učitele to znamená poznávat nikoli popisným způsobem. Učitel by se měl nechat vtáhnout a chvílemi jako by kráčet vedle nebo spolu s ním. Přistoupit na jeho tempo a potřeby a našroubovat to na věci základní.
Při samostudiu to hodně souvisí s tzv. individuálním učebním stylem. Vyžaduje to určitou ochotu studenta hledat a experimentovat s tím, co mu pomáhá a co mu vyhovuje. A umět se rozloučit i s tím, co
pro něho není.
Věřím, že emoce nejsou téměř nikdy zlým pánem ani jen hodným sluhou, ale naší bytostnou součástí, jejichž potenciálu se dá využít jen tím nejlepším způsobem, bude-li u toho zapojeno srdce.